Termíny

18.9.2017 - 15.12.2017 - Výuka v zimním semestru 2017/2018

17.11.2017 - Státní svátek

18.12.2017 - 1.2.2018 - Zkouškové období

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




Zemřel prof. Zdeněk Horský

Související stránky

In memoriam profesora RNDr. Zdeňka Horského

Dne 26. září 2017 nás po dlouhé nemoci opustil bývalý dlouholetý vedoucí katedry matematiky Vysoké školy ekonomické v Praze prof. RNDr. Zdeněk Horský.

Když v akademickém roce 1952/53 se vytvářela VŠE příchodem odborníků z Hospodářské fakulty Vysoké školy politických a hospodářských nauk, z Fakulty ekonomického inženýrství ČVUT i z celého Československa, vznikla katedra matematiky a tehdejší asistent Zdeněk Horský byl jedním z jejích zakladatelů.

Vraťme se na počátek. Dne 25. prosince 1926 se v Příbrami v rodině úředníka spořitelny narodil syn Zdeněk. Absolvoval příbramskou reálku a v prvním poválečném akademickém roce 1945/46 vstoupil na půdu Strojní fakulty ČVUT, kde se stává středem jeho pozornosti matematika, proto v následujícím roce přechází na Přírodovědeckou fakultu University Karlovy, volí kombinaci matematika a deskriptivní geometrie. Zde jej zaujaly přednášky profesora Bohumila Bydžovského a dalšího vynikajícího učitele (pozdějšího přítele a profesora) Karla Havlíčka. Tak byly kostky vrženy.

Později se jeho zájem (mimo jiné vlivem učitelské praxe) zaměřil na oblast logických a množinových základů i filosofie matematiky. Ale i zde proniká vliv geometrie na formování jeho osobnosti. Ještě před ukončením studií nastupuje jako učitel internátních dělnických kurzů (ADK), které nahrazovaly gymnázium, v Liberci a v Zahradách u Rumburku. Učitelskou způsobilost pro obor matematika a deskriptivní geometrie získal v r. 1950.

Od akademického roku 1952/53 působil na Vysoké škole ekonomické v Praze jako asistent, odborný asistent, od r. 1972 docent a od r. 1991 jako profesor na katedře matematiky. Od r. 1972 do r. 1993 byl vedoucím katedry matematiky. V této funkci usiloval o modernizaci obsahu základních kursů matematiky na VŠE. Jedním z problémů, s nimiž se musejí vypořádat matematici při svých pokusech o kontakt se širším publikem, je abstraktní slovník, který používají. Termíny jako molekuly, DNA a dokonce černé díry se vztahují k věcem materiální povahy a dávají chemikům, biologům či fyzikům efektivní komunikační nástroj založený na fyzikální realitě. Naproti tomu ani analogie, ani metafory nedokáží přiblížit matematický slovník normální lidské zkušenosti. Prof. Horský byl jedním z mála matematiků, kteří dokázali i ty nejhlubší matematické objevy vyložit způsobem přirozeným a srozumitelným, aniž by to pohoršovalo ostatní matematiky. Zdařilost této činnosti lze nahlédnout v jeho knize Učebnice matematiky pro posluchače VŠE, SNTL, Praha/ALFA, Bratislava, která vyšla v r. 1968 a která byla schválena ministerstvem školství jako celostátní učebnice. Vyšla postupně v osmi přepracovaných vydáních (naposledy v r. 1987). Vedle učebnice i řady skript byl v edici Matematika pro vysoké školy technické, kterou vydávalo SNTL, Praha, autorem tří publikací: Množiny a matematické struktury, Vektorové prostory a Diferenciální počet. Za svou pedagogickou činnost získal medaile VŠE v Praze i VŠE v Bratislavě, tituly vzorný učitel a zasloužilý pracovník VŠE v Praze. Zdařilo se mu nejen nahlédnout do duše a mysli svých studentů, ale i mistrně poodkrývat běh jejich myšlenek. Jako examinátor byl prof. Horský znám svou laskavostí, ale i u něj však byly případy, kdy adept musel odejít s nepořízenou.

Nelze opominout zájmy prof. Horského: byl obdivovatelem a profesionálním znalcem parních lokomotiv, které také ztvárňoval v poetických a technicky věrných kresbách a modelech, byl živou encyklopedií jejich historie, blízcí přátelé jej znali jako klavírního improvizátora, byl ctitelem české krajiny, jejíž mnohá místa křížem krážem prochodil.

Často a rádi vzpomínáme a budeme vzpomínat na jemného a laskavého vedoucího katedry, na jeho neformální a vskutku přátelský vztah ke všem spolupracovníkům. Bude nám stále představovat vzor v matematické činnosti, v pedagogické práci, ale i ve vztahu k lidem.
Čest jeho památce.